
Americká centrální banka (Fed) včera úrokové sazby nezměnila. Skutečná revoluce ale neproběhla v sazbách, ale v jednom prohlášení a v jednom překvapivém oznámení: nový šéf Fedu Kevin Warsh ohlásil pět pracovních skupin, které mají do konce roku navrhnout, jak banku přestavět zevnitř. Sazby jsou jen vrchol ledovce. To zajímavé bude pod hladinou.
Wall Street včera dostala místo obvyklého prohlášení Fedu (které mívalo přes 300 slov a investoři ho rozebírali slovo po slovu jako latinský text) stručný text na 130 slov. Bez vatovaných vsuvek, bez opatrných formulací typu „výbor bude nadále sledovat data a podle potřeby upravovat měnovou politiku“. Místo toho jen fakta: kde jsou sazby, proč, a co Fed čeká.
A pak Warsh ohlásil pět pracovních skupin. Pět menších týmů složených z ekonomů Fedu, akademiků i lidí z praxe (banky, datové firmy), které mají do konce roku navrhnout, jak změnit:
Není to kosmetika. Je to strategická revize toho, jak Fed v roce 2026 vnímá sám sebe. A historicky bývají takové revize signálem, že přijde i změna v reálné politice.
První viditelný krok je už za námi: prohlášení po zasedání se zkrátilo o víc než polovinu. Druhý krok je na řadě — tzv. graf očekávání sazeb od jednotlivých členů Fedu (anglicky se mu říká „dot plot“). Je to obrázek, kde každá tečka znamená, kam si daný člen výboru myslí, že by se sazby měly dostat za rok, za dva, za tři.
Tenhle graf každého kvartálu hýbe trhy. Warsh ale naznačil, že bude pravděpodobně přepracován. Investorům totiž ukazuje jen mediány — tedy „kolik členů chce kolik zvýšení v jakém roce“ — ale neukazuje, jak jistí si tím jsou. Trh si ho čte jako jasný slib budoucích kroků Fedu, ale takovým slibem ve skutečnosti není.
Nová verze by mohla zobrazovat pásma nejistoty nebo různé scénáře. Nebo se může graf úplně přesunout do jiného formátu. Ať tak nebo tak, jednou z nejsledovanějších informací o Fedu má v příštích šesti měsících přijít přestavba.
Klíčová věta Warshova prohlášení zněla: „rozšiřujeme okruh odborníků, na jejichž názory se spoléháme.“ Mezi řádky to znamená: Fed se nebude rozhodovat sám podle vlastního interního modelu. Bude poslouchat víc hlasů — včetně lidí mimo akademickou obec.
Druhá pracovní skupina míří na největší tabu Fedu — jeho vlastní účetní rozvahu. Po pandemii a sérii nákupů dluhopisů (anglicky tomu říkali quantitative easing, česky kvantitativní uvolňování) má dnes Fed na své bilanci aktiva za víc než 7 bilionů dolarů. To je obrovská hromada, která vznikla v krizovém režimu, ale dodnes se nepodařilo ji výrazněji zmenšit.
V dnešním režimu (odborně se mu říká „režim s nadbytečnými rezervami“) drží americké banky u Fedu mnohem víc peněz, než kolik musí podle pravidel. Funguje to dobře, ale zároveň to znamená, že Fed prakticky určuje krátkodobé úrokové sazby jiným způsobem než dřív.
Warsh řekl, že skupina prozkoumá výhody a rizika tohoto současného uspořádání a podívá se, jestli by se nedalo přejít k jinému modelu. Co je v sázce: pokud by Fed přešel zpět na starší režim (s mnohem menšími rezervami u bank, jaký fungoval do roku 2008), znamenalo by to rychlejší zmenšování Fed bilance, větší denní výkyvy úroků a strukturální tlak na vyšší sazby. Pro trhy, které si zvykly na nadbytek peněz v systému, by to byla velká změna pravidel hry.
Třetí pracovní skupina vznikla po výroku, který sám o sobě nezní bombasticky, ale měl by každého ekonoma probudit: „některá data, o která se Fed opírá, používají staré dotazníkové metody, které neodpovídají ekonomice roku 2026.“
Co to znamená v praxi: některé klíčové statistiky o americké ekonomice — třeba měsíční přírůstek pracovních míst nebo index spotřebitelských cen — se sbírají dotazníkovým šetřením. Anketáři volají firmám, sbírají odpovědi z reprezentativních vzorků, ručně sbírají cenovky v krámech. Trvá to týdny a často se data později výrazně revidují.
V roce 2026 přitom existují moderní zdroje dat v reálném čase — agregovaná data z platebních karet, údaje z pokladních systémů obchodů, mzdové platformy, automaticky stahované ceny z e-shopů, satelitní snímky aktivity v logistických centrech. Fed na ně dosud nahlížel opatrně, protože postrádají transparentní metodiku.
Pokud začne Fed víc spoléhat na tyto moderní zdroje, výrazně se zrychlí jeho reakční doba. Místo „revidujeme údaje o nezaměstnanosti po šesti týdnech“ může přijít „aktualizovaný odhad každý čtvrtek“. Pro investora to znamená menší šanci, že Fed bude reagovat se zpožděním na něco, co už trhy dávno vědí.
Čtvrtá skupina je pro Fed úplně nová. Má se zabývat rychlostí, rozsahem a ekonomickým dopadem nových převratných technologií — výslovně včetně umělé inteligence (AI).
Proč to Fed řeší zrovna teď: zákon mu ukládá dvojí úkol — udržovat stabilní ceny a zároveň co nejvyšší zaměstnanost. Pokud začne AI strukturálně mazat pracovní místa rychleji, než ekonomika dokáže vytvářet nová, definice „maximální zaměstnanosti“ přestává dávat smysl. Některá místa zaniknou navždy, jiná vzniknou, a Fed potřebuje vědět, podle čeho má vlastně rozhodovat.
Warsh tím říká: Fed potřebuje nový rámec, kterým bude měřit produktivitu a zaměstnanost v ekonomice, kde AI mění věci do tří let radikálněji než tradiční ekonomické modely předpokládají.
Pro trhy to znamená dvě věci. Krátkodobě: Fed bude opatrnější s předčasným snižováním sazeb, dokud nebude mít jasno, jestli AI tlačí inflaci dolů (tím, že lidé jsou produktivnější) nebo nahoru (tím, že v sektorech, kde AI nepomáhá, raketově rostou mzdy). Dlouhodobě: základní rámec, podle kterého se Fed rozhoduje, se může do dvou let radikálně proměnit.
Pátá skupina je politicky nejcitlivější. Má zkoumat, jak má Fed prakticky dosahovat cenové stability v měnící se ekonomice. Warsh hned na úvod uzavřel jednu otázku: 2 % inflační cíl zůstává. Ale jakou cestou se k němu dostávat, to je otevřené.
V roce 2020 přijal Fed model, kterému se odborně říká flexibilní průměrný inflační cíl (anglicky FAIT — Flexible Average Inflation Targeting). Funguje tak, že Fed netrestá krátkodobé výkyvy. Pokud byla inflace pár let pod 2 %, může ji nechat chvíli běžet nad 2 %, aby dlouhodobý průměr seděl. V principu rozumný kompromis.
Jenže model vznikal v době, kdy Fed pět let bojoval s inflací pod cílem. Po post-pandemickém šoku, kdy americká inflace vystřelila až k 9 % a stále se po pěti letech vrací k cíli jen pomalu, se akademická i tržní obec ptá, jestli ten model není rámec pro úplně jiný svět. Možná by Fed měl přejít zpět na klasický pevný cíl 2 %, bez „flexibility“. Nebo na úplně jiný rámec. Pracovní skupina má do roku 2027 přinést konkrétní doporučení.
Žádná z těchto změn neproběhne přes noc. Warsh slíbil „změny v grafu očekávaných sazeb a nový komunikační rámec do konce roku 2026“ — tedy do šesti měsíců. Všechno ostatní je v horizontu 12 až 24 měsíců.
Co by měl investor sledovat:
Včerejší graf očekávaných sazeb posunul Fed jednoznačně k jestřábímu (přísnějšímu) postoji. Akciové indexy spadly o procento. To je krátkodobý šum. Dlouhodobá zpráva je tato: Fed pod Warshem nebude prostě „další přísný Fed“ nebo „další mírný Fed“. Bude to instituce, která prochází první strukturální revizí za posledních 15 let.
Pro investora to znamená přestat hrát hru „kolik zvýšení sazeb je v grafu očekávání“ a začít sledovat jak Fed komunikuje, jak nakládá s bilancí, jak vidí umělou inteligenci a jak měří inflaci. Protože tyhle čtyři otázky určí podobu měnové politiky v druhé polovině dekády — víc než jakékoli jedno zasedání Fedu.
Warsh právě sebral Fedu pero. Co s ním napíše, se ukáže během příštích šesti měsíců.